"Čekám Tě"
Každý tah štětcem byl jako dotek, který si pamatuje – její vlasy, její smích, chuť prvního polibku. Ale tohle není vzpomínka. Je to chvíle těsně předtím. Chvíle, kdy celý vesmír ztichne, protože láska se blíží. Je mladý. A přesto v sobě nese něco pradávného – schopnost čekat beze slov, s tělem otevřeným a duší v pokoře. V jeho klidu je vášeň. V jeho tichu je síla. V jeho tváři je láska, která ví, že všechno důležité se děje právě teď.
Obraz vznikal ve zpomaleném čase – mezi doušky kávy, mezi nádechem a výdechem, mezi vším, co nebylo třeba vyslovit. Káva se vpíjela do papíru jako vzpomínka na doteky, které se teprve stanou. V té tváři není spěch ani nejistota. Jen vědomí, že láska přichází, když jsme připraveni ji přijmout – celí, zranitelní a pravdiví.