Hladiny

"Hladiny"

Ten den jsem šla bez cíle. Jen se nadechnout lesa, pustit myšlenky ven a nechat se vést. Cesta mě přivedla k rybníku - k tomu tichému, širokému zrcadlu uprostřed jarní krajiny. Zastavila jsem se. Voda byla klidná, ale žila. Neustále proměnlivá, barevná. Slunce v ní rozpouštělo zlatavé tóny, větve bříz kreslily šedozelené linie, nebe se koupalo v jemně modré. Každý pohyb větrem nebo ptákem rozechvíval hladinu, a spolu s ní i barvy. Nic nebylo ostré, přesto všechno mělo tvar. Všechno se rozplývalo a znovu skládalo. Byla to poezie odrazů. 

Obraz Hladiny vznikl právě z té chvíle. Z toho barevného klidu, kde se svět nerozděluje na nahoře a dole, ale plyne dohromady. Malovala jsem špachtlí, vrstvila tóny modré, zelené, zlaté a tyrkysové, nechávala je prolínat, míchat se, překrývat. Stejně jako se míchají myšlenky, pocity, vjemy - na hladině i uvnitř nás.