" Nahá v čase "
Malovala jsem ve chvíli, kdy jsem cítila hlubokou spokojenost s tím, co je. Nepotřebovala jsem nic měnit ani hledat. Chtěla jsem zachytit okamžik klidného bytí - když jen sedíš, dýcháš a jsi v souladu se sebou i světem.
Žena na obraze sedí zády, protože její příběh není o pohledu ven, ale dovnitˇř. Její rouška se proměňuje ve vodu - jako by se všechno pevné a naučené mohlo stát průzračným a volně plynout. Ta voda je symbolem důvěry v život, v tělo, ve světlo, které přichází shora a hladí krajinu kolem.
Je to obraz ticha, které léčí. Obraz ženy, která nepotřebuje nic dokazovat, protože už ví, že je přesně tam, kde má být.