Setkání

" Setkání "

Někdy se to stane ve snu. Nebo těsně po probuzení, když ještě nevíš, kdo jsi. Jen světlo. Jen dech. Jen ticho. 

Bílá mlhovina nahoře je jako závoj mezi světy. Nezakrývá, ale chrání. A skrz ní probleskuje zlato - teplé, živé, jako slib nebo vzpomínka. Ve středu se rodí něco jemného. Vejce, ale ne fyzické - spíš možnost, touha, esence života. Vznáší se ve světle modrého prostoru, jakým bývá nebe v srpnu. Dýchá pomalu. Čeká. A dole - tichý ovál v modré barvě, za mím se rozprostírá temně zelené pozadí. Možná brána. Možná klidné lůno připravené zachytit nebo propustit dál. Celé je to pohyb, který není vidět. Jako když roste semínko. Jako když se někdo rozhodne žít - jinak. 

A kdo ví, v abstraktní malbě každý vidí něco jiného. Možná to, co mu zůstalo skryté. Možná to, co v sobě nikdy neodhalil.