Košík
0
0,00 Kč
"Světlo"
Ten den jsem se těšila jako malá. Měla jsem nový stativ - lehký, pevný, s držákem na malířský kufr. Po letech kompromisů jsem měla konečně vybavení, se kterým mohu bez obav vyjet do krajiny a malovat v plenéru. Radost, svoboda a kllid - to všechno jsem cítila, když jsem dojela za město a rozložila si věci na okraji louky.
Krajina přede mnou byla jako pozvánka. Zvlněné zelené kopce, široké pole a nebe, které se zatím tvářilo pokojně. Malovala jsem rychle, špachtlí. Možná kvůli nadšení, možná kvůli síle toho místa. Tahy byly energické, barvy syté. Cítila jsem, že všechno kolem mě je v pohybu, ale zároveň nějak v rovnováze. Vítr zesiloval, listí šumělo hlasitěji, tráva se vlnila jako moře. A pak se to stalo.
Zvedla jsem oči od plátna - obloha se náhle proměnila. Mraky houstly, tmavly, byly jako hradby. Vítr zesílil do prudkých poryvů. Dalo mi práci, abych udržela plátno i paletu. Přesto jsem ještě chvíli malovala - chtěla jsem zachytit tu změnu, to napětí, které se přelilo do krajiny. A pak, z ničeho nic, blesk - obrovský, přes celé nebe, jako zářez světla.
Obraz Světlo nese stopy všeho: klidu rána, radosti z malby i té bouřkové síly. A když se na něj podívám zpětně, uvědomuji si, jak moc mne takové chvíle učí. Nejen malovat rychleji a rozhodněji, ale také vnímat krajinu jako živý organismus.