Zrození Venuše

ZROZENÍ VENUŠE 

Malovala jsem ji dlouho. Jako by se mi zjevovala ve snech a pak mi pomalu usedala do ruky. Ne jako bohyně z mramoru, ale jako žena z masa, paměti a světla. Moje Venuše není vzdálená hvězda – je blízká, tichá, přítomná. Nese v sobě pradávnou sílu, klid i vášeň, jaké známe z příběhů našich matek a babiček.V každém tahu štětce jsem vnímala její dech – jemný, hluboký, živý. Malovala jsem nejen její tvář, ale i ten zvláštní okamžik, kdy se žena setká sama se sebou a pozná, že je celistvá. Že její krása nespočívá v dokonalosti, ale v tom, že nese jizvy, touhy a lásku.Barvy jsem volila tak, aby dýchaly – jemně, ale s odvahou. Venuše tu není na obdiv. Je tu, aby připomněla, že každá z nás je bohyně, když si to dovolíme.